Nyní se k ní přistupuje vlídněji, když se k ní přistupuje jako k produktu dějepisectví interpretativního či epického. Takovému dějepisectví šlo spíše o vyprávění dějů než o zjišťování událostí: třebaže pro plynulost vyprávění Hájek (z dnešního pohledu libovolně až svévolně) vytváří osoby a uvádí data, nenoí to jeho podstatným zájmem, tím je naopak podání zajímavého a poučného děje (humanismem a renesancí oživené antické delectare et docere). Ačkoli Hájek je mnohdy dodnes pokládán za nekritického „tmáře“, některé jeho postoje byly důležité tehdy a jsou aktuální dodnes (ve sporu s karlštejnským purkrabím se zastal týraných služek či se zastal poddané, kterou pan Krajíř z Krajku uvěznil pro čarodějnictví – jako ze Stiega Larsona).

Související prameny

• O nešťastné příhodě, kteráž se stala skrze oheň v Menším Městě pražském a na hradě svatého Václava i na Hradčanech
• Václav Hájek z Libočan: Kronika česká
• Wencelsai Hagecii von Libotschan Böhmische Chronik
• Gelasius Dobner: Annalium Hagecianorum animadversionibus historico-chronologico-criticis emendatorum nec non diplomatibus ...